Curriculum vitae
českého radioamatéra
OK1XU

ENGLISH   English version    Ceska verze   CESKY

Kdesi na Internetu jsou k vidění WWW stránky Českého radioklubu - jsou vyjádřením mé představy, jak (také) může vypadat internetovská prezentace národního radioamatérského spolku. Čtenáři se ptávají, proč jsou stránky právě takové, jaké jsou, a ne jiné - představy se liší od osoby k osobě a záleží na založení i zkušenosti "P.T. laskavého čtenáře". Místo vysvětlování poskytuji pár informací o sobě: případný obětavý hloubavec může zjistit, proč ty stránky bohužel lepší být nemohou a nebudou...
   OK1XU

Někdy kolem roku 1968, když mi bylo třináct let, mne pro radioamatérské hobby získal tehdy jediný československý radioamatérský časopis Amatérské rádio. Tam vycházela Škola amatérského vysílání Josefa, OK1PD, a Miloše, OK1MP. Seriál byl pro mne silným impulsem.

Začal jsem se sám učit telegrafní abecedu s pomocí telegrafního klíče sestaveného z dětské stavebnice, ubastleného multivibrátoru s transistory 102NU70 a stařičkých sluchátek Blaupunkt z dědečkovy krystalky. Ve starých číslech AR jsem našel kouzelné vyprávění OK1CG "Jak jsem dělal WACC", a to mne chytlo definitivně. Koncem roku 1972 jsem objevil radioklub OK1KZD v Praze Dejvicích, kde se pořádaly kursy pro radioamatéry, kursem jsem prošel, v červnu 1973 jsem se stal SWL OK1-19219 a v květnu 1974 koncesionářem - OK1DJF. Někteří členové mé rodiny od dávnověku amatéřili - dlouho jsme doma schovávali skříňku superhetu, který můj dědeček stavěl ve třicátých letech, a jeden můj vzdálený strýc byl před a po válce OK1XU - o značku po něm jsem požádal, jakmile to bylo možné (1984).

RIG

RIG

Na obrázku poválečné QSL "původního" OK1XU

Radioamatéřit za totality nebylo snadné - každý amatér byl potenciální špión a diverzant, koupit vysílací zařízení nebo jakoukoli speciálnější součástku nešlo, složitý byl v Praze problém TVI, stavba antén atp. Při nákupu krystalu se člověk v jedné době musel prokazovat občanským průkazem ...

Mé intenzivní vysílání pod vlastní značkou bylo tehdy dost krátké - někdy v letech 1976-78. Postavil jsem si pětielektronkový CW vysílač na 3,5 MHz s 6L50 na PA, do zdroje posloužilo tehdy oblíbené trafo z televizoru TESLA 4001. Poslouchal jsem nejprve na Lambdu 5 a později na německý trofejní přijímač EZ6 s vlastnoručně zhotoveným elektronkovým konvertorem. Nejlepší mé DX z tehdejší doby byly W, VE a PJ8.

RIG

Vpravo lze vidět, jak ta krása vypadala,
obrázek je naštěstí milosrdně neostrý ...

Na vyšší pásma jsem se technicky neproboxoval, jen v 80. letech jsem se bastlířsky vyřádil na přestavbách všelijakých VKV stanic pro FM na 2 metrech.

QSL QSL

Na obrázcích QSL lístky se starou značkou

Mnohem snazší to bylo v radioklubu - v partě se tyhle trampoty překonávaly jednodušeji. Postupně se mé činění zcela přesunulo do OK1KZD. Tam jsem s kolegy odjel desítky závodů, nasekal desítky nových zemí do klubovního skóre, zaexperimentoval si s RTTY, SSTV atp. Zdaleka nejvíce jsem miloval závody. Dodnes, i když mne už delší doba ostřejšího provozu citelně unavuje, mi svižný závod, kde je stále co dělat, vžene zdravou dávku adrenalinu do krve.

V klubu se scházeli lidé všemožných profesí, zájmů i věku, a v OK1KZD si vyzkoušeli praktickou demokracii v malém: lhostejno, kdo jsme a odkud přicházíme, je tu společná věc (radioklub), jakou si ji uděláme, takovou ji budeme mít, ale udělat si ji můžeme jen tím, že se o ni budeme společně starat; čím více kdo pracuje na společné věci, tím více má práva o ní rozhodovat.

70's

Jeden z klubovních Dnů rekordů koncem 70. let

Nejen, že jsme absolvovali řadu závodů a jiných radioamatérských radostí, ale vytvořili jsme i potentní organizátorský tým, který byl ochoten a schopen přispět užitku jiných. Vedle mnohaleté řady začátečnických kursů jsme uspořádali několik pohárových celostátních i mezinárodních soutěží v telegrafii, opakované reprezentativní setkání pražských radioamatérů se širokou účastí z celé republiky i mnoho jiného.

V tehdejších nenormálních poměrech fungoval klub OK1KZD normálně, což znamenalo být jedním z "ostrůvků positivní deviace". Establishment jsme neprovokovali, protože by to nebylo mělo jakýkoli rozumný výsledek, ale když jsme s mladými vyjeli v létě pod stan, četli jsme si tam společně z knížek Hrabala nebo Párala, autorů pro tehdejší režim hodně nemilovaných, a u ohně jsme večer mluvili o všem možném, jenom ne o budovatelských úspěších SSSR. Pamatuju, kolik jsme užili legrace z tupých tváří příslušníků komunistické milice řvoucích "Ať žije KSČ!", či huronský smích vyvolaný výplody s.Kojzara, hvězdy bolševické žurnalistiky. Část mladých z OK1KZD patřila v listopadu 1989 ke "zmláceným na Národní třídě", a jiní pak v těch pohnutých dnech běhali po městě s trikolorou na klopě kabátu. To samozřejmě nebyla zásluha OK1KZD, oni to už měli v sobě, ale ti, kdo to v sobě neměli, se v OK1KZD neujali.

Radioklub mi dal nesmírně mnoho i lidsky. Poznal jsem tam řadu lidí, které bych jinak potkal jen těžko, a mnoho z nich můžu určitě označit za přátele na celý život, i když mne dnes od nich dělí třeba i oceán.

80's

Z výjezdu s klubovní omladinou na Bruntálsko v 80. letech

Z posledních dob působení v OK1KZD nemůžu nevzpomenout na OK1KI (ex OK1FKI), OK1NV (SK), OK1RV (ex OK1FRR), OK1SZ (SK), OK1TO (ex OK1FOP), OK1AJL, OK1DHJ (SK), OK1DID, OK1DJU, OK1DNN, OK1DOP, OK1DPD, OK1DPI, OK1DPO, OK1DRW, OK1DSF, OK1DSK, OK1DSW, OK1DWJ, OK1DWP, OK1FFP, OK1FLR, OK1FMU, OK1FNM, OK1FNV, OK1FOR, OK1JEF (SK), OK2PJD (SK), OK1SGI, OK1UDN (SK), OK1UJV, OK1UMX, OK1UQS, OK1UQY, OK1UTX, OK1UZJ, OK1VAP, OK1VBR, OK1VCB, OK1VSD, OK1VVK, OK1VZJ, OK5TR (ex OK1FUI), OL1VOX, z dřívějších dob, kdy já sám rostl v radioamatéra, OK1DN, OK1KN (ex OK1AUT), OK1DAQ, OK1DIT, OK1DIX.

Dnes mi na pravidelné návštěvy klubu nezbývá čas, přesto se těším z toho, že je tam stále živo, a tedy funguje, jak má.

V klubu jsem delší dobu vedl kursy začínajících operátorů. V běhu deseti let jsem učil mnoho desítek lidí, řada z nich je úspěšnými radioamatéry. Postupně jsem zkoušel a zlepšoval různé metody učení telegrafie, a později jsem na to téma vydal dvě knížky. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se mi podařilo připravit 24 hodinovou magnetofonovou nahrávku kursu telegrafie a prosadit její rozšíření do radioklubů ve všech okresech ČR.

Hodně času jsem věnoval i telegrafii v její sálové soutěžní podobě. Jako rozhodčí jsem procestoval spoustu míst v ČR, redigoval jsem několik vydání soutěžních pravidel a tréninkových metodik, připravoval nové rozhodčí atp. Napsal jsem část software pro vyhodnocování soutěží; na prográmek pro příjem telegrafie, který v assembleru zabral 16 kB a ve strojovém kódu pro 8080 přes 4 kB, jsem dodnes hrdý, protože i jako programátor jsem pouhý amatér. Také v kruzích telegrafních nadšenců jsem našel další řadu dobrých přátel.

Po roce 1989 jsem měl příležitost spolupůsobit při vzniku nových radioamatérských spolků, Československého a Českého radioklubu, a poznat přitom mnoho dobrého i méně dobrého - mám z těch dob dost podrobné zápisky a budoucí Jožka Daneš bude mít jednou z čeho čerpat. V roce 1992 jsem z tohoto dění odešel, protože mne načas zcela absorbovalo nové zaměstnání. Když jsem se pak v roce 1996 vrátil, byl jsem velmi příjemně překvapen - Český radioklub funguje, jak jsme si počátkem roku 1990 představovali.

V radě ČRK se pohybuji hlavně kolem ekonomických a legislativních záležitostí. Milé je, že nemáme tolik starostí, jak peníze získat, ale spíš jak je efektivně vynaložit. Zatím není využívána možnost oslovit velké sponzory k získání prostředků na náročnější projekty - k formulování takových projektů chybí vůle k větší koordinaci. Na jedné straně si někteří kolegové nedovedou představit jiný způsob práce, než jaký znají z minulosti, a volají po zpracování "koncepcí" kde čeho, na druhé straně řada kolegů, kteří dělají nesmírně užitečnou práci pro široký okruh amatérů, pojímá ji jako výhradně vlastní záležitost, kterou by do širších vazeb nezařadili za žádnou cenu. Vídáme pak výzvy k podpoře toho či onoho jednotlivého nódu či převaděče po stokorunách, zatímco na šíře založený projekt by se daly sehnat miliony... Ovšemže po letech, kdy vše bylo zglajchšaltováno a přeorganizováno, je snaha po zdůraznění nezávislých aktivit úplně pochopitelná, a díky Bohu za každý užitečný individuální počin.

Vedle Českého radioklubu jsem i stálým členem ARRL, nikoli pro exotičnost členství, ale proto, že jsem chtěl podpořit silnou amatérskou organisaci, která nese na bedrech většinu agendy IARU, a má lví podíl na tom, co se pro radioamatéry zdařilo uhájit nebo i vyzískat.

RIG

Na pásmech jsem znovu aktivní od roku 1995. Teprve poslední léta mi dovolila pořídit si opravdický transceiver a další vybavení, teprve více než dvacet let potom, kdy jsem získal koncesi, mohu brázdit DX pásma a dělat pod vlastní značkou věci, o kterých jsem dříve mohl jenom snít. Mám doma potvrzených přes 280 zemí DXCC; není to právě mnoho, ale protože mi volný čas a velmi špatné podmínky v Praze umožňují vysílat jen o weekendech z chaty, kterou nelze používat celoročně, nejde o zlý výsledek. Ostatně, ono těch potvrzených zemí stále přibývá, i když dnes už pomaleji...

RIG

Obrázek současného zařízení a antén indikuje proti stavu před dvaceti lety dost markantní změnu

Antény... Antény...

Za všestrannou pomoc při péči o můj anténní park velmi vděčím Otovi, OK1TO

OK1TO

Kyrill si péči o antény představuje jinak...

Antény... Antény...

Dále jsou k vidění aktuální QSL

QSL QSL

Jednoznačně preferuji CW, i když bych pro to - s dobrým svědomím - nemohl najít všelijaká taková ta květnatá opentlení vzletnými frázemi, jak bývá zvykem: prostě mne to baví. Ony ty fráze (zvláště v Čechách) stejně nejčastěji zakrývají neschopnost domluvit se cizími jazyky. Občas se ale porozhlédnu i po všelijakých technických novinkách, protože i když DXing je hodně vzrušující, při sledování DX Clusteru s občasnou výměnou značky a "599" si člověk zase až tak moc nezavysílá.

HAM Radio je hobby, s nímž je spojeno skoro čtyřicet le mého života, a mám ho tedy opravdu rád. Přesto si dovolím uvést i poznámky negativní, k nimž mne vede pohled na některé kolegy, kteří z prostého (byť hodně specifického) koníčka dělají supertajnou magii "jen pro vyvolené".

Bývá třeba zvykem říkat, že amatéření je koníček ušlechtilý - takovou frází se domáhá ušlechtilosti každý amatér, ale už třeba jen poslech skutečného provozu na pásmech takový sebeklam pádně vyvrací. Říkává se, že radioamatér je pokrokový, tvořivý, přínosný vědě. To skončilo snad už před druhou válkou; navíc běžný amatér je obvykle vysoce konzervativní. Totalita pak amatéření přilepila tehdy nezbytný přívlastek celospolečenské užitečnosti. Nebylo od věci ho tak prezentovat mocným, ale rozumný člověk neohlupuje sám sebe vlastní propagandou. Zastávám střízlivost: radioamatér není takový ani makový, je to prostě člověk, jemuž státní administrativa vydala koncesi. Vše ostatní není implicitně zaručeno a je až sekundární.

HAM Radio je ohromně prima hobby a se svou mnohotvárností umožňuje vyplnit volný čas na celý život. Je to hobby aktivní, určitě hodnotnější, než trávení času pitím piva nebo konzumací stupidních thrillerů z videa. Není ale důležité, jak je kdo dobrý v tom, co dělá ve volném čase, ale v čase produktivním, a to sebepilněji autoimplantovaná "ušlechtilost" korigovat nemůže. Vždyť jde jen o zálibu, o hru, která o lidských kvalitách mnoho nevypovídá.

Nechci obhajovat průměrnost, ale propracuje-li se někdo na špičku ve svém koníčku, nejčastěji to znamená, že ve skutečném životě, kde je to naostro a ne jen hra, neuspěl. Lidsky kvalitnější je otec, jehož jedinou relaxací je zevlování do televisní bedny s pivkem v ruce, který však dokáže třeba skromně ale spolehlivě uživit rodinu, než špičkový DX-man, jemuž utekla manželka a děti ho nenávidí, protože z něj celý život viděly jen záda skloněná nad transceiverem. Cítit se osobně povznesen nad jiné kvůli svým koníčkům je projevem patologických mindráků.

Avšak právě toto povznášení je základním kamenem vzájemného obcování nejednoho z našich amatérů. Příznivci KV pohrdavě mluví o VKV "žížalkářích", všichni unisono proklejí "převadčové plkaly", přátelé sportovní telegrafie jsou "bzučákoví amatéři", které "já prostě neuznávám" atd.. Všichni se skálopevnou jistotou vědí, že čelných míst v závodech a špičkových DXCC skóre lze dosáhnout zásadně a jedině podvodem, a že z těch, kdo dosáhli opravdu viditelného úspěchu, ten umlátil k smrti vlastní manželku, onen je pedofil, a všichni společně denuncovali Státní bezpečnosti. Zábavné je, že ti, kdo roznášejí ty nejnehoráznější nesmysly a hulvátství, mají současně nejvíc plné pysky řečí o slušnosti, humanitě, HAM Spiritu, jedné velké rodině radioamatérů atp. Není-li už čím dalším masírovat pochroumané sebevědomí, pak zavítají-li mezi nás lidé z CB, platí princip kolektivní viny a jde o apriorně podezřelé "cymbálisty"

Mezi amatéry tak nacházíme obraz všeho života v Čechách. V začarovaném uzavřeném kruhu závisti, hulvátství, ignorantství, xenofobie, alibismu, mindrákářství a absolutní absence velkorysosti se bezvýchodně potácí celá společnost a otravuje sama sebe - proč zrovna radioamatéři by měli být výjimkou? Snad jen proto, že je škoda si takhle stupidně zaneřádit hobby, kde hledáme odpočinek, zábavu, relaxaci a útěchu...

Aby na téhle stránce vůbec bylo k nalezení také něco praktického, přidávám link na výběr odkazů na různé zajímavé radioamatérské stránky.

Potěší mne Váš e-mail na "ok1xu at ok1xu.net".

73!

Poslední update: 26. srpen 2015